Červen 2018

Závěrečné skóre

25. června 2018 v 19:19 Erasmus v Mariboru

Tak zkoušky poskládány, seminárky poodevzdávány, teď už jenom trocha byrokracie, trocha loučení a trocha bilancování. A pak jedu domů.
Nikdy předtím jsem nebyl takhle dlouho mimo domov, nikdy předtím se mi tolik nestýskalo.
Dost možná nikdy jsem se necítil tak osaměle, jako během prvních dvou tří dnů v Mariboru. A možná nikdy předtím jsem si pořádně neuvědomil, že jsem vlastně samotář. A zároveň mé nově objevené samotářství v mnoha ohledech nikdy nečelilo takovým výzvám.
Stal jsem se tu součástí spousty povšechných známostí, řady kamarádství a několika přátelství.

Takzvaný Zvezda tým, Dan (SK), Adrian (FR), Lodžie tričko (CZ), Agáta, Martyna, Magda a Anna (PL), chybí jenom dvě Alexandry (MK).

Nikdy předtím jsem nebyl v tak intenzivním a dlouhodobém kontaktu s cizí kulturou (nepočítám-li skoro permanentní zprostředkované vystavení kultuře anglo-americké). A i když slovinský svět je tomu našemu velice podobný, ty náhodné podobnosti a drobné rozdíly člověka dost možná dostanou o něco blíž porozumění podstatě obou dvou, než kdyby si byly výrazně vzdálené. Nebo možná taky ne. Co já vim.
O slovinské kultuře, historii a řeči jsem se tu ostatně dozvěděl strašně málo v poměru k tomu, co je možné vědět, a zároveň neskutečně moc v poměru k tomu, co jsem věděl předtím.
Slovinsky jsem se naučil dost dobře na to, abych v kavárnách a restauracích většinou nemusel sahat k angličtině, abych mohl koukat na zprávy a velmi zhruba odhadnout, o co kráčí, a abych za pomoci slovníku a předchozí znalosti příběhu přečetl slovinský překlad Malého prince.
Protáhnul jsem si samozřejmě taky angličtinu, několikrát využil i to, co si snad ani netroufám nazvat němčinou, s italštinou jsem totálně pohořel. Taky jsem se naučil polské názvy pro prsty a několik slov a frází portugalsky, turecky, finsky, maďarsky, bulharsky a litevsky (a všechno už jsem to zase stihnul zapomenout). A výrazně jsem si tu zlepšil slovenštinu. Vankúš, paplon, lekvar, pečeň, riad a tak.
Potkal jsem se s lidmi z většiny evropských zemí a krom toho taky z Indie, Taiwanu, Egypta, Pákistánu, USA, Brazílie a Turecka.
Poprvé v životě jsem se bavil s muslimem o něčem jiném než o kebabu. S asi osmdesátiletou stařenkou jsem se oboustranně příšernou němčinou bavil o Hitlerovi a o počasí, se třemi Ljubljaňany zase o tom, jak je to s těmi uprchlíky a kdo má doma kolik pušek AK-47, s jakýmsi opilým Jurijem o lingvistice a s majitelem espresso baru o kávě, kávě, kávě, kávě a Česko-saském Švýcarsku.
Poprvé v životě jsem zorganizoval demonstraci (přišlo nás sedm), uběhnul deset kilometrů v kuse (9,4, ale čtyřka se zaokrouhluje nahoru, ne?), snědl olivu (byla hnusná) nebo byl v casinu (vyhrál jsem skoro šedesát euro a rychle jsem odtamtud zase utekl).
Naučil jsem se jezdit na kole bez řídítek, jíst čínskými hůlkami, používat samoobslužnou pokladnu, věřit náhodným kolemjdoucím a nevěřit kokosovýmu oleji.
Byl jsem v Bosně, Itálii, Budapešti, Grazu a v Chorvatsku, ze Slovinska jsem viděl výrazně míň, než jsem chtěl nebo plánoval, ale dost na to, abych věděl, že se sem chci ještě vrátit. Nebo ideálně vracet.
Ve škole jsem se toho neměl šanci tolik dozvědět, ale alespoň jsem byl donucen mj. přečíst Drákulu, Pygmalion, Rosenkrantz and Guildernstern Are Dead a Bloodlands a zjistit a napsat něco o Vikinzích, odsunu Němců a Hieronymu Boschovi.
Ztratil jsem ručník, kartáček na zuby, nůžtičky na nehty, brejle a několik předsudků.
Budou mi chybět studentský bony a salát ke každýmu jídlu zdarma, to množství kaváren, slovinština, přátelé a kamarádi a známí a ten pocit, že je člověk někde jinde než doma.
Ale už mi dost chybí lungo s mlíkem, naše turistický značky, to množství hospod, Sobotka, Jičín, Lodžie, Olomouc, rodina, přátelé a kamarádi a známí a ten pocit, že je člověk doma.
Nezažil, nepodniknul, neviděl jsem dost věcí, které jsem zažít, podniknout a vidět plánoval, ale taky jsem se naučil nechávat si věci ujít. A užívat si věci neplánované.
Flákal jsem se, pracoval jsem, jen tak chodil, pil kafe, pil alkohol, jedl zmrzlinu, cestoval, psal, četl, učil se, seznamoval, pařil, stěnohorolozil, spal, dýchal, přijímal a zase vylučoval potravu.
Fajn to bylo. Bude mi to tu chybět.