Únor 2018

Pár omylů

28. února 2018 v 17:17 Maribor
Aha, tak ty zápisky teda si nebudou na denní bázi. Nebo s nějakou velkou pravidelností. Ale to jsme si stejně ani nemysleli, ne? Nebo jo? Jo, já si to vlastně myslel. Ale to jsem se teda spletl. A to je pocit, na kterej si tady začínám docela rychle zvykat.
Kromě už minule pojednaného omylu ohledně počasí jsem se například spletl, když jsem si myslel, že tu budu chodit do školy. Teda ono by to asi šlo, ale musel bych výrazně zlepšit svoji slovinštinu. Takže zřejmě soukromý konzultace, individuální práce a tak. Doufejme, že alespoň to bude v angličtině.
Nebo jsem se spletl, když jsem si myslel, že se ze svého krcálku bez oken, topení a jakéhokoli náznaku zvukové izolace po nějakém tom měsíci přesunu někam na příjemný privát s výhledem na řeku a vlastním služebnictvem. Teda ono by to asi šlo, ale musel bych obětovat zálohu dvě stě euro. Takže se aspoň přesouvám v rámci jedné budovy do krcálku jiného, kde sice taky není žádná zvuková izolace, ale zato je tam topení, okno a Slovák. Kamarády a známé si tu člověk najde celkem snadno. Aspoň že v tomhle jsem se nespletl.
Zato - a to s tím úzce souvisí - jsem se spletl, když jsem si myslel, že si tu zlepším angličtinu. Člověk se tady totiž nemůže skoro ani pohnout, aniž by se přitom nemusel prodírat hordama Čechů, Slováků, nanejvýš tak ještě Poláků. A když už se člověk přece jen dostane k nějakému tomu Francouzovi nebo Turkovi, tak ho často čeká takový přízvuk, že by stejně tak dobře mohli mluvit každý ve své mateřštině.
No a pak tu máme takovou tu klasiku, jakože jsem během těch pár dní hned třikrát prošvihnul úřední hodiny, že jdu k někomu na návštěvu, aniž bych tak úplně věděl, kam přesně jdu, nebo měl aspoň nějaký kontakt, nebo že už jsem si stihnul dvakrát zabouchnout klíče. Takže jestli jste si mysleli, že mě Erasmus naučí zodpovědnosti, tak to jste se teda spletli. To se stává. Si zvyknete.

Bezpečnost především

26. února 2018 v 14:14 Maribor

Kdybyste náhodou nevěděli, co to je, tak to je prosím plot kolem zdi kolem zbytku hradeb. Ve Slovinsku zřejmě myslí na bezpečnost.

Den první

24. února 2018 v 16:16 Maribor
To by přece byla blbost to nevyužít, takovou možnost. Člověka to posune někam úplně jinam, získá zkušenosti, nadhled ve svým oboru, pozná lidi a hlavně se bude moct chlubit, že byl tam a tam, zatímco vy jste se váleli doma za pecí. No a kam teda?
V jednu chvíli to bylo prostě jasný. Najednou začalo odevšad koukat Slovinsko. Na autorským čtení se objevila slovinská poezie, frontman kapely je ze Slovinska. Ve Slovinsku je jeden skvělej festival, pojedeme? Jo, no, já jsem vlastně napůl Slovinec. Aha. To zní jako Maribor. To zní jako plán.
Stránky univerzity celkem srozumitelný a pochopitelný, to je velký plus, třetí nejlesnatější země v Evropě, tak trochu Balkán, tak trochu Itálie, tak trochu Alpy. Maribor má tu správnou velikost města, kterýmu se v angličtině tak tak už může říkat city a ne jenom town. Vinařská oblast, jazyk zní vtipně, kafe za euro dvacet, no neber to.
Všichni mí známí se zkušeností z Erasmu mi kladli na srdce, ať si toho hlavně beru co nejmíň. Zařídil jsem se podle toho a vzal si jenom to nejnutnější. Polštářek (možná už spíš polštář), hamaku, sklenici medu, sako, ešus, lis na česnek. A tak. Prostě nezbytnosti. Navíc spousta místa, poněvadž jedu přece na letní semestr do země, jejíž břehy omílá Středozemní moře, takže zimního oblečení příliš netřeba. He he, he, he.
Tolik sněhu jako během prvních pěti minut ve Slovinsku jsem neviděl za poslední tři zimy dohromady. No ale krása, romantika. Pokud teda těma závějema nemá člověk zrovna tahat kufr naplněnej zbytečnejma krámama. Načež zjistí, že v jeho kamrlíku bez oken, jenž by měl být na příští čtyři měsíce jeho domovem, nefunguje internet. Načež zjistí, že z celý univerzity, která je příhodně rozložená po centru města, si jedině zrovna jeho fakulta usmyslí se usídlit přímo v prdeli. Načež, když se tam po mnohých veselých příhodách dovleče, aby nahlásil svůj příchod, zjistí, že prošvihnul úřední hodiny. Načež zjistí, že je naprosto totálně nepřipraven, zmaten, opuštěn, zrazen a schopen si leda tak lehnout do sněhu a zemřít na neochotu k dýchání.
No. Teď, když jsem se trochu uklidnil, jsem došel k závěru, že podobné pocity nejspíš aspoň na chvíli opanují většinu novopečených erasmáků. Přinejmenším těch, kteří právě strávili noc v autobuse, během níž spali přesně čtyřicet dva minut.
A to se potom karta obrací, protože pokud jsou podobné trable v podstatě povinnou součástí Erasmu (a jestli máte dojem, že to tak není, tak si to nechte laskavě pro sebe, mě a moji čerstvě nabytou duševní rovnováhu to vůbec nezajímá), tak je docela příjemné je prožívat právě v Mariboru.
Je to město v tý správný velikosti, takže už se mu sice může říkat city, ale i když se v něm dá ztratit poměrně snadno, nemůže to nikdy trvat moc dlouho. Navíc vás přitom rozesmívají názvy ulic, obchodů a restaurací (třeba Šnicel King). A je tu spousta příjemných kaváren a mají dobrý levný kafe a v některých dávají přímý přenos biatlonu. A v centru je veřejná Wi-Fi a je tu spousta krásně zašlých dveří a pod peřinama sněhu farmářské trhy. A hlavně pozoruhodně milí a ochotní lidé. Pekařka mi dala housku navíc, hned dva kolemjdoucí se sami zeptali, jestli nepotřebuju pomoct, když mi četli z očí zoufalství, další přeochotně pomohli, když jsem se optal. Sice tu ne vždycky pochodíte s angličtinou, ale na to hlavní stačí vlastně skoro čeština.
Dober dan, kavu s mlekom, prosim.
Ono bude dobře.