Říjen 2017

Diskuse a aktivita

31. října 2017 v 20:20 myšlenky po volbách
Myslím si, že nedávné volby dopadly velice špatně, a pokud vím, tento názor sdílí skoro každý, koho znám. V hodinách a dnech, které následovaly po sečtení výsledků, jsem o nich dost intenzivně přemýšlel (možná víc než je zdrávo) a rozhodl jsem se něco málo z toho přemýšlení zveřejnit. Mám v plánu hned několik takových úvah, toto je jen první z nich. (Původně jsem k tomuto účelu chtěl založit nějaký nový blog s oduševnělejším jménem, ale to je moc práce. Vemte tedy zavděk mým starým uložištěm poetických pokusů a nesuďte mě příliš tvrdě za ty nejstarší a nejblbější.)
Nejprve chci nastínit, proč to vůbec dělám, proč do toho bezedného oceánu informací a názorů chci přilévat další vědra, když daleko zkušenější a bystřejší hlavy denně přilévají celé bazény výstižnějších a lépe formulovaných komentářů a postřehů. Nejsem ani politolog ani filosof ani sociolog, nesleduju politickou scénu déle než pár let, jsem pevně uzavřen ve své sociální bublině, takže moje představa o pohledu na svět lidí s jinými politickými názory může být velice zkreslená. Přesto cítím potřebu se o své názory podělit s co největším množstvím lidí a to má své důvody.
Jak už jsem řekl, považuji výsledek voleb za otřesný. Co konkrétně mi na něm přijde nejděsivější, se pokusím podrobněji rozebrat někdy jindy. Přinejmenším komentáře v médiích však jasně mluví o tom, že výsledky mohou ohrozit další demokratické směřování země. Je docela dobře možné (a já v to doufám), že se tyto obavy ukážou jako přehnané. Ale asi se nedá popřít, že míra rizika je nejvyšší za dlouhou dobu a že se jedná o součást širšího trendu, o kterém se mluví jako o "krizi demokracie".
A v takové situaci považuji za velice důležité podělit se veřejně o svůj pohled, zapojit se do té debaty a hájit ideály, kterým věřím. Ne proto, že bych si snad naivně myslel, že si mé poznámky přečtou voliči SPD, praští se do čela a vrátí se jim zdravý rozum. Ale proto, že se tu jedná o celou řadu dílčích problémů, které dalece přesahují osobnosti několika málo politiků, kteří jsou spíš příznaky než příčinami. A o těchto problémech je podle mě nutné vést celospolečenskou diskusi. Nenechat tu diskusi na pár stovkách politiků, novinářů a komentátorů. Přemýšlet, debatovat a učit se. Především se učit debatovat s lidmi, kteří přemýšlí jinak. Možná ani ne tolik proto, abychom je přesvědčili o správnosti svého pohledu na svět, ale abychom porozuměli tomu jejich.
A kromě toho věřím, že v situaci, kdy je taková část veřejného mínění ovlivněná populismem a taková moc koncentrovaná do rukou nedůvěryhodných lidí, by občanská role neměla končit u volební urny. Že by lidé, kteří nejsou spokojeni s tím, jak volby dopadly, měli aktivně vstupovat do veřejného prostoru a snažit se ho ovlivňovat. Tím nemyslím překřikovat ty, kteří volili jinak, ale upozornit na to, že ne všichni se ztotožňují se současným politickým vývojem. A že ti, kteří jsou s ním nespokojení, jsou ochotni pro nápravu udělat i něco jiného než si jenom stěžovat. Bude-li to nutné, chodit na demonstrace, bude-li to vhodné, přímo kontaktovat zvolené zástupce, budou-li smysluplné, podepisovat petice. Každopádně projevovat svůj názor, podněcovat slušnou a konstruktivní debatu. A to se netýká pouze politiky v tom úzkém slova smyslu. Zdravá občansky aktivní společnost se vytváří i pomocí různých sdružení, spolků a organizací, činností, které s politikou nemají na první pohled vůbec nic společného, a také pomocí konkrétních činů každého jednoho člověka ve veřejném prostoru - ať už jím je ulice, škola, obchod nebo Facebook.
Výsledky demokratických voleb je samozřejmě nutné respektovat. Ale respektovat legitimitu ještě neznamená rezignovaně složit ruce do klína a čekat na další šanci za čtyři roky (nebo možná dříve).
Možná to někomu zní jako zbytečně velká slova, jako hysterie, mobilizace a volání "do zbraně!", aniž by to odpovídalo reálnému stupni nebezpečí. Já to ale nemyslím jako mobilizaci, ale maximálně jako výzvu k něčemu, co by mělo být do jisté míry samozřejmostí a co jistě mnoho laskavých čtenářů už tak či onak dělá, ale na čem by dnes mohlo záležet ještě více než za normálních okolností. Jako výzvu k diskusi a k občanské aktivitě. Těmi totiž dáváme najevo, že nám osud země není lhostejný a že za něj neodmítáme přebrat odpovědnost.
A veřejné prezentování svých názorů považuji za jeden ze způsobů, jak můžu já za svou osobu alespoň částečně uvést výše zmíněné principy do praxe. Jsem si vědom toho, že spoustě věcem zkrátka nerozumím a že se nevyhnutelně dopustím chybných interpretací, zjednodušení a pochybných argumentů, že se sem tam prostě spletu. Že si to, co píšu, nejspíš přečte jenom směšně malá hrstka lidí a že nemalá část z nich se mnou nebude souhlasit nebo jí to přijde jako plýtvání časem autora i čtenáře. Že bych možná spíš měl dělat věci do školy nebo si uklidit na stole. Ale i tak v tom hodlám pokračovat.

Díky za přečtení a za případnou zpětnou vazbu.