Prosinec 2016

sádlo a líh

29. prosince 2016 v 18:18 výšplechty
měl pěnu ve vousech
a v rukou mu krabatěly sklenice
miloval
marně a něžně
a vůbec nejsilněji
jak jen člověk může

chci tě

15. prosince 2016 v 19:19
chci tě
na politým stole
nebo na podlaze u topení
s hlavou na stranu
jen tak já a ty
všechny kosti v těle napjatý
mluvit a poslouchat
mít bláznivý nápady
koupat se bez plavek v řeči
a každý záblesk holé kůže chytat do froté ručníků
vědět přesně a nevědět nic
ale naprosto jistě cejtit že každá tvoje piha je průsečíkem os
kolem kterých se otáčí všechny moje vesmíry
žárlit na motýly v tvým břiše
žárlit na polomrtvá klišé
vysedávat kdekoli
kde bys mohla projít kolem ty
malovat tvou tvář
do misky chladnoucí polenty
vteřiny trhat vodku pít
večery pálit nemít klid
na stěny psát a nepřestat
do stěny řvát a cítit hlad
a přesto se nejít najíst protože teď je především potřeba křičet tapetám ptákoviny
třást se a svírat křečovitě
všechno co je čím dál blíž
chci tě šeptat šeptat chci tě
chci tě jako tenkrát když
chci tě
a chci tě chtít až na dno
protože na lásku jsem slabý
a toužit prý jde snadno

jsem s tebou
a máme happyend
a někde mezi náma
někde mezi obědem a večeří
mezi naší potrhlostí
mezi tebou na mým rameni
mezi souzvukem a souzrakem
mezi lechtáním k snídani
mezi slovy při sexu
mezi řádky po sexu
mezi miluju tě já tebe taky
mezi tehdy a až
mezi tvýma pihama
někde mezi čtyřmi rty
je škvíra
kudy chci
chci tě
a chci tě chtít až na dno
protože na lásku jsem slabý

a toužit prý jde snadno