sklo

15. října 2016 v 3:03 |  výšplechty
je večer je noc je doba kdy se to přestává sledovat alespoň do chvíle kdy nádherná osoba řekne ty píčo já vstávám na osmou je noc nebo je ráno a v patrech spí nebo nadávají občané a dívka s nádherným nosem to ses jako ve filozofii zaseknul u strukturalismu? nad stolem stále ještě nad jsou lidi a mají svoje tváře a já už za deset minut zapomenu jejich jména ale protože lidská mysl si nedovede vymyslet obličej který neviděla budou nadomoježivotí komparzisty v mých snech který beztak taky zapomenu ale teď teď dokud se ztrácim v hodinkách a dokud není úvod do diachronní slavistiky a dokud jsme tady a víme to a dokud víno protože po pivu zvracim filtruje patos z pravd a malost z lidí dokud sem schopnej poslouchat co opravdu slyšim a ne jen vnitřek svoji lebky. ukaž. ukaž a plácej ptákoviny a zpívej a křič a já se budu smát protože v týhle fázi už člověku přijde vtipný úplně cokoli a protože lidi jsou tak nádherně nádherně rozbitý. tak jako se tisíc úplně stejnejch skleniček rozbije v tisíc úplně různejch barevnej fleků jaký ti ukáže psycholog aby ti dokázal že máš tajný sexuální představy o Sigmundu Freudovi tak se o tisíc lidí můžeš pořezat a nikdy nepochopíš kdo proboha tak blbě postavil tu marmeládu na kraj stolu ale cucáš si vlastní krev která z nějakýho důvodu chutná fakt dobře a napadaj tě zvrácený metafory ale ty se tomu napadnutí vždycky ubráníš a jdeš pro koště. za deset minut zapomenu tvoje jméno ale tvoje praskliny si chci pamatovat neopakovatelný vzorce a cestičky trápení a nadšení a blbě postavenejch marmelád abych věděl kudy mám praskat dál až svou cestičku ztratim jenže když se sečtou čárky na lístku pavučiny v koutech našich konverzací a čas je už zase změřen a já vstávám na osmou, já tě neznám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama