Prosinec 2015

Ester

17. prosince 2015 v 15:15 výšplechty
tancuje
občas i mimo vlastní hlavu
slova a knoflíky
hrnky a děti
a hlavně lidi
schovává do kapes
protože to je to kam patří
protože je má ráda
protože je krasohloupá

hledá dveře
do světů a časů
ze dřeva i slov
a její oči jsou nejkrásnější tím
co vidí
za každý zázrak malá jiskra
a pomalu se mění v hvězdy
a maličcí kosmonauti
se spálí na popel
u jejích řas

směje mě a směje sebe
až cinká
bloumá a pláče
pláče protože je krasohloupá

její záda
píšou na mé prsty
že mě má ráda
a ať ani nezkoušim
vylejzat z kapsy

nebudu.

když mi byli tři

14. prosince 2015 v 18:18 výšplechty
když mi byli tři
člověk byl nohy a hlava
a klidně úplně klíďo
mohl být i fialový
máma byla svět
a táta měsíc s fousama
chtěl jsem vyřezávanou želvičku
ale nedostal jsem ji a na nože brali
ještě jsem pořádně nemluvil
a ve vaně strach.

a dneska už vím, že člověk
je hlavně noc

Akce!

12. prosince 2015 v 12:12 jiskry
ke každému nákupu
semínko zdarma
běžte domů
vyjměte z obalu
vložte do hlíny
přidejte vodu.
vyroste štěstí
se čtyřiceti programy
a žlutou bambulí

o nedopsané

8. prosince 2015 v 15:15 výšplechty
jsi
napsal jsem slovo jsi
a nevím čím ho doplnit
když totiž člověk
někoho opravdu pozná
-a opravdu znát znamená milovat-
nemůže už nikdy
na něj hodit slovo
a Ha! To jsi ty, už tě mám!
protože nemá
a slova lžou

hloupý na tom je
že není kde si tě přečíst

až zapomenu znát

ta vteřina

6. prosince 2015 v 11:11 výšplechty
pouť do Compostelly
i když je mi svatej Jakub buřt
polohy číslo 1 až 68
půlmaraton
nebo aspoň desítku buďme realisti
strach v horách
jakože by tu třeba někde byli vlci nebo tak něco
a stát na rampě a říkat svět
dům pes syn a strom
a ty (skoro jedno která)
vlastní nepromokavý slova
Norsko džungle
všechny věže
Mykény Peru a Panama
Víš mohlo se to stát
a stálo by tu

pohnout ještě aspoň jednou nohama.