Duben 2015

slohovka: reklamace

28. dubna 2015 v 13:13 žblebty
Vážený pane Hošku,
bohužel jsem nucen obrátit se na Vás s reklamací Vámi zaslané slohové práce na téma reklamace. Důvodů k nespokojenosti bylo více, dovolte mi je tedy vyložit postupně.
Zaprvé: nedodržení termínu. Celou třídu jsem s dostatečným předstihem a několikrát důrazně upozornil, že termín odevzdání je konec března. Měli jste tedy na vypracování poměrně jednoduchého úkolu dostatek času, přesto mnozí z vás (jakož i Vy) odevzdali svou práci pozdě.
Zadruhé: téma. Je sice pravda, že jsem poskytl určitou volnost, co do výběru reklamovaného předmětu či služby, domnívám se však, že odevzdání slohové práce na téma reklamace, ve které z pozice profesora reklamujete slohovou práci na téma reklamace, je nemístnou provokací, nehledě k tomu, že ten koncept je příliš složitý a od základu nesmyslný.
Zatřetí: zpracování. To, že jste si vybral tak pseudooriginální téma by až tolik nevadilo, pokud byste zároveň dodržel styl typický pro reklamaci. Ve skutečnosti jste však ve většině textu přešel na klasickou "učitelskou rétoriku". A uvozovat všechny odstavce "zaprvé", "zadruhé" atp. rovněž není zcela vhodné.
Začtvrté: slovo rétorika se ve vztahu k psanému textu nepoužívá.
Zapáté: překročení rozsahu. Výrazně jste překročil limit slov, čemuž byste se mohl krásně vyhnout například škrtnutím bodu "zapáté".
Zašesté: měl byste si ujasnit, kdo je vlastně ve vaší reklamaci adresátem a kdo odesílatelem.
Zasedmé: celkově u mě převládá dojem, že si ze mě i z celého úkolu děláte legraci.

Z výše popsaných důvodů jsem s Vaší prací nespokojen, vracím Vám ji a požaduji její přepracování a opětovné odevzdání v co nejkratší době.
S úctou
Adam Hošek


Arnošt

24. dubna 2015 v 18:18 brepty
Toto je Jaromír. Jde po ulici, snaží se nekoukat na kolemjdoucí poprsí. Je mu 37 let a na jeho přednášky skoro nikdo nechodí.
.
Toto je Eva. Jde po ulici, sbírá pohledy mužů do svého výstřihu a poslouchá na mobilu Iggyho Popa. Je jí 21 let a potřetí se nedostala na DAMU.
.
V dětství chtěl být zvěrolékařem, hraje obstojně stolní tenis a sluší mu černé košile. O tom ale neví, protože dosud si nikdy žádnou nezkusil, místo toho nosí košile bílé, ve kterých vypadá dost hloupě. Má výrazný ohryzek.
.
Vždycky snila o tom, že uteče z domova, ale samotnou akci vždycky odložila na další týden. Miluje palačinky se špenátem a pingpongovou pálku nikdy nedržela v ruce. Sluší jí všechno. Má výrazný výstřih.
.
Neumí se smát, neumí objímat, ale obojí by dělal moc rád. Líbat umí, to ho naučila starší sestra ve dvanácti letech. Neumí plakat a má krásný úsměv.
.
Směje se hodně často a hodně nahlas. Málokdy ví čemu. Pláče hodně často. Málokdy ví proč. Umí udělat stojku, provaz a jakéhokoli muže.
.
Snídá rohlík s jahodovou marmeládou a zuby si čistí až po snídani.
.
Snídá rohlík s jahodovou marmeládou a zuby si čistí vždy hned ráno.
.
Toto je Jaromír. Právě se zastavuje, zvedá hlavu a otevírá ústa.
.
Toto je Eva. Právě se zastavuje, zvedá hlavu a křičí.
.
A toto je Arnošt. Je mu 33 let, v dětství chtěl být fotbalistou, sluší mu tmavě modrá a červená, snídá vodku. Už nechce žít.
.
.
Pláče.
Je v šoku, je nervózní, plakat neumí.
Pláče.
Je nervózní, neumí objímat.
Vzlyká.
Pevně ji drží.
.
.
Toto je Jaromír. Něco žvaní a povzbudivě se usmívá. To mu jde.
Toto je Eva. Poslouchá a taje.
.
Arnošt nežil nadarmo.

Až vyrostu, budu optometrista

20. dubna 2015 v 22:22 výšplechty
7:30
v kapse matiku a sen o veverkách
v puse snídani
v ruce ji
na očích
selektivní slepotu.

pro tebe
pro jména
pro rodná čísla
pro orlí nosy
pro prsa trojky
pro divnej chlup na čele
pro spěch
pro úspěch
pro špinavý brejle
pro rohlík se šunkou
pro matiku
pro dvacet let za katedrou
pro oranžovou vestu
pro za pět let plnoletý
pro ťamana
pro bafuňe
pro hipízáka
pro krásu
pro fialový oční stíny
pro pach moči
pro 7:36
nevidím tebe
pro lesy
nevidím strom
pro sebe
nevidím tebe

pro sebe
nevidíš

Teď si nasaďte tyhle a přečtěte čtvrtý řádek.
Lepší nebo horší?

Až jednou

9. dubna 2015 v 16:16 výšplechty
budu jíst knedlíky s vajíčkem
a nezvednu ani jednou hlavu
jenom si mlčky přisolím,
každá vůně spadne do tenkrát,
pryč už budou kouzelnoci,
bude moc pozdě
bude moc zima
na kolotoče,
budu se usmívat
budu tě hladit
budu tě milovat
jen když tě omylem potkám,
ani jednou nezvednu hlavu od vajíček,
tak mi sama řekni
ať jdu

v ulici, kudy denně chodíš

6. dubna 2015 v 14:14 výšplechty
opuštěné léty
napuštěné rzí
mezi chlebíčkářstvím a prodejnou ozdobných nesmyslů
vedou do jinam
a do kamkoli
a jak se blížíš cítíš Narnii
a chladné dlaždičky
a dědečka
pytle s řepou
pět kluků s kocourem
svých osm let
a devět let
a sedmdesát let
do jinam
do kamkoli
do dál
do zpět
ale ty tam nejdeš
protože je zamčeno
a ty musíš na autobus.
snad někdy jindy.
až se ti bude chtít věřit
na vzpomínky

dopis

2. dubna 2015 v 21:21 výšplechty
víš...
hlava bolí
a každá žíla svědí
venku prší
víš... .
voda líbá zemi
jak romantické
a brzo bude tma
víš... . .
hlava bolí
a každá vlásečnice svědí
jako kdyby věděla
víš... . . .
brzo bude tma
budu muset vstát
a rozsvítit si
abych viděl
víš... . . . .
viděl na svoje ruce
který nejsou schopný napsat
co všechno nevíš
víš... . . . . .
a na svoji krev
hlava bolí