víš?

10. prosince 2014 v 17:17 |  brepty
víš Jančo život je ohromně jednoduchej. ta nejjednodušší věc vůbec je to tak jednoduchý že vlastně neni divu že ho už skoro nikdo nepraktikuje. nádech výdech sem tam jídlo sem tam sex občas si skočit na velkou to nikoho nebere. nuda. skrz ouško jehly neuvidíš východ slunce a neuslyšíš vůbec nic. pravidla a návody a co by tomu řekli lidi a hambáče co sou in a grilovaný tofu co je ještě inější a cti otce svého a image svou a prorostlo to všim a život si tak jako občas odskočil na záchod ale nejbližší hajzly byly v nákupáku a když vylez ven obtěžkanej taškama s leskem na rtech od gučiho a armániho řasenkou nevěděl už co to vlastně původně chtěl a ani se vysrat si nedošel. a život kráčí dál a pořád neví co to vlastně chtěl a začíná mít zácpu a ztrácí se v neonech a dopravním značení jako já ve svejch metaforách. tehdá možná bejvávalo a za našich mladejch let našich pradědečků a nejspíš ani to ne a asi ani za sedmerým pra bys nenašla místo kde bych prostě přišel a Mám tě rád Aneto. od člověka k člověku je bludiště bez vchodu a bez východu a bez zatáček a slepejch uliček a mlátíme sebou o stěny každej z jedný strany stěnu o naše záda opřenou a stěžujem si že nás do ramene tlačí žebřík. a strach. a strach strach strach strach strach strach strach strach strach strach strach strach že když tu stěnu probourám hrachem on nebude ted mosby vojta dyk shrek jarka metelka že ona nebude mít vlasy vyprané v perwollu a pro let na pampeliškovym chmýří bude příliš těžká že on bude ted mosby vojta dyk a shrek a že ona bude přesně ta ona a že ano a že ne a že smrt a bolest a strach strach strach strach. víš Týno bojim se. strachu se bojim a dělám že ne a bojim se moc se bojim slova chci. ale chci. chci letět na chmýří pampelišky přistát v kaluži a zalízt si do vrásek kůry a v noci vidět duhu třeba i benzínovou a spát a spát a nakreslit si na tahák všechny kýče mít z nosních dírek bublifuk bejt malej kluk bejt velkej chlap jíst borový šišky s mákem malovat na zimní stromy listy tancovat na popokatépepetytlu bejt sám bejt poustevník a najít si šíji na kterou psát zubama smlouvu s ďáblem chci výdech nádech sem tam jídlo sem tam sex a občas na velkou chci k tobě přijít a říct Mám tě rád Moniko a bojim se a bojim že se přestaneš lesknout na slunci když to udělám že Já tebe ne že Já tebe taky a že on a ona a vzpoura osobních zájmen že nezašumíš necinkneš a že vylezu po žebříku a tam nebudeš žádná ty opřená stěnou o záda a že jeho příčky nejsou silnější než větve jasanu. a že moje zteč na stěnu bludiště zteče dolů na pravidla pravopisu nehledě. nebo je lepší se podhrabat? někdy mám pocit že si vzpomínám pro co sem vlastně do toho palladia šel. a někdy ne. a někdy jo. někdy na ten žebřík upřímnosti prostě položim nohu. někdy ne. ale teď jo. prostě vylezu nahoru udělám si z kornoutu ruce a Mám tě rád Eliško a počkám jestli mi ten žebřík
shodíš
Ale život je jednoduchý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | Web | 11. prosince 2014 v 15:32 | Reagovat

To je tak krásně výstižný, že už nemám co dodat, mohu jenom souhlasit...

2 mechanickaokurka mechanickaokurka | E-mail | Web | 12. prosince 2014 v 14:45 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

3 kdejecaj kdejecaj | Web | 14. března 2015 v 0:08 | Reagovat

Pan Vokurka byl porotou doporučen na postup do dalšího kola WP. To se podívejme. p.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama