Poslední sáček s čajem

23. listopadu 2014 v 19:19 |  brepty
Obývací pokoj. V křesle otec, matka žehlí nebo něco podobného. Přichází syn, zřejmě nervózní.
SYN: Ahoj rodino.
OTEC: Jak bylo ve škole?
SYN: Dobrý.
MATKA: V kolik jste obědvali? Nemáš hlad?
OTEC: Tak počkej, jak dobrý? Seš tam celej den a řekneš jenom dobrý? Co ta matika?
MATKA: Prosim tě, nech ho chvilku. Tak dáš si něco? Mám tam bublaninu, chceš?
SYN: Snad jenom čaj, díky.
MATKA: A jakej by sis dal? Ovocnej nebo zelenej?
SYN: Tak třeba ten zelenej, to je jedno.
MATKA: Dám ti tam kapičku medu, jo?
Matka odchází do kuchyně.
OTEC: Na něco jsem se tě ptal, ne? Opravil sis tu matiku?
SYN: Podívej, tati…
OTEC: A neodmlouvej mi, víš, jak to nemám rád.
SYN: Jo, jasně… Hele, musim ti něco říct.
MATKA: Tak už je tam jenom jeden sáček, ovocnej. Dáš si teda ovocnej? Nebo radši tu bublaninu?
SYN: Tak to nech, mami. Já vám chci něco říct. Já asi do tý školy už nechci chodit. Nebaví mě to tam, nejde mi to a poslouchejte, já potkal jednoho pána a ten řikal, že viděl moje obrazy a že to prej v sobě mám a chtěl je ode mě dokonce i koupit a došlo mi, že to je šance, i když jsme se zatim nedohodli. A já to v tý škole už opravdu nevydržim, já… já tam vlastně už ani nechodim. Vim, že to je hrozný, že jsem vás zklamal, ale…
OTEC: Na něco jsem se tě snad ptal, ne?
SYN: No jo, ale tati…
OTEC: Neodmlouvej mi!
MATKA: Prosim tě, nech ho. Tak chceš ten ovocnej?
SYN: Cože?
MATKA: Nebo můžu skočit k Jenčkovejm, třeba doma zelenej maj.
SYN: Mami nech to, já ten čaj nechci.
OTEC: Takhle se svojí matkou nemluv!
SYN: Ale vždyť já jenom… dobře. Hele já chápu, že to je šok, ale zároveň to je pro mě ohromná šance, nemyslíte? Na tu medicínu bych se beztak nedostal.
OTEC: Tak odpovíš mi konečně?
SYN: Cože?
OTEC: Na něco jsem se tě ptal, ne?
MATKA: Nech ho už, měl dlouhej den. Já opravdu nevim, jak se to mohlo stát. Nedávno jsem přece čaj kupovala a teď už tam je jenom jeden.
SYN: Mami, je ti dobře?
OTEC: Takhle se svojí matkou nemluv!
MATKA: To víš, že mi je dobře, drahoušku. Ale on už tam je jenom ovocnej čaj. Tak dal by sis ten? Anebo nechceš tu bublaninu?
SYN: Ne, nechci bublaninu, nechci čaj, prosim vás, poslouchejte mě chvilku, buďte tak hodný. Já chci seknout se školou, rozumíte?
OTEC: Na něco jsem se tě snad ptal, ne?
SYN: Ne, tu matiku jsem si opravdu neopravil.
OTEC: Neodmlouvej mi!
MATKA: Nech ho konečně. Tak co ten čaj? On už tam teda zbyl jenom jeden sáček, víš, a zrovna je to ovocnej. Ale můžu se zeptat sousedů, jestli chceš.
OTEC: Na něco jsem se tě snad ptal, ne?
SYN: Proboha co je to s váma?
OTEC: Takhle se svojí matkou nemluv!
MATKA: Nech ho chvilku, tak dáš si k tomu tu bublaninu?
OTEC: Tak odpovíš mi konečně?
SYN: No… Tak teda fajn. Děkuji za pochopení. Já jdu ven.
Prásknou dveře, chvíli ticho.
OTEC: Začíná bejt pěkně oprsklej, nezdá se ti? Hlavně aby si opravil tu matiku. S takovýmhle přístupem může na tu svojí medicínu zapomenout.
MATKA: Jen ho nech, on to zvládne, je to hodnej kluk.
OTEC: Jo, to on je, to je pravda. Ale snažit se musí!
MATKA: Nedal by sis čaj?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Yaraki Yaraki | Web | 22. prosince 2014 v 16:26 | Reagovat

Bože, proč jen mi to tak připomíná můj život? :D *odchází se učit biochemii* ne vážně, vypadá to, že si dělám srandu, ale je to tak dobře napsaný, že to člověku připomíná realitu -a  to je na jednu stranu skvělé, na druhou stranu trochu deptající, pokud to promlouvá přímo k vám...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama