Srpen 2014

telecí

28. srpna 2014 v 15:15 výšplechty
cinkot zubní skloviny
a vzduch se třese
třeseš se
a třes nejde setřást
fajn
jenže někdy tě prostě
klofne do ucha
takový to
ach jo.
tak to bysme měli.
prd.
a stejně
jen uslyšíš cinkání
začneš setřásat
a tetelit.
ty tele.

kam odchází chlorofyl

25. srpna 2014 v 16:16 výšplechty
listy pádí k zemi
ke hništi
pádí po schodech
berou je po dvou
už už že snad nevydrží
už už padnout
blít
zbytky zelené a slunce
do hlíny

listy pádí k zemi
šustí
šustí prázdnými dásněmi
a plivou
na zelenou a na slunce

listy pádí k zemi
ke hništi
až se jeden rozpomene
roztáhne žilkovaná křídla
a padne k nebi

ke hřišti

chvilička

23. srpna 2014 v 10:10 výšplechty
tobolka je hezké slovo
jednu po druhé
chytám minuty za nožičku
a šup tam s nimi
mávají vteřinovou ručičkou
a ukazují prostředníček
skřípnu jim ho do zipu
já je zase pustím
vyskákají druhá po jedné
nasednou na koloběžky
a parní válce
a odjedou
zpět
ale teď
teď
ty nejhezčí básně
zalézají do očí
a chodidel a vlasových konečků
které jsou jako vyprané v pervolu
a já je tam teď zapisuju
posledním špačkem tužky
a děsím se tečky
ta otevře tobolku
.

nemocniční blues

22. srpna 2014 v 14:14 jiskry
teče nuda proti nudě
vítr do ní fouká
ten chlap vedle hrozně chrápe
na maják mi šplouchá

reportáž

14. srpna 2014 v 9:09 výšplechty
hrstička ranních citoslovců
zalitá horkou vodou
a jde se.
někam tam
nebo třeba ne
prostě aby bylo zeleno
když máš ruce od štěstí
tak ruce nejdou odlepit
při Nedvědím objetí
jo.
a javor může bejt i jehličnan
někdy
citoslovce bez jehličí
jsou totiž mizerná snídaně

portrét hlásky V

12. srpna 2014 v 13:13 výšplechty
chvění
chvění schované vlastním chvatem
velmi velmi tiše
pozvolna
vykvétá
vykvétá a chvěje se
a velmi velmi něžně
rozechvívá svět
svou vůní stále ještě schovanou
ve vyskládaných vrstvách
mlčení
ale je tam
ukrývá se
válí se ve vyhřátém doupátku
a pak
ve vteřině
velmi velmi
vyletí

jak se to dělá

9. srpna 2014 v 12:12 výšplechty
z nebe prší kýč
a všichni se běží schovat pod střechu
aby nenablbli
chytám kapky na jazyk
sliním
žvýkám
trávím
kýč
v kyčli
tlačím
tlačím
a vytlačím rovnou na podstavec
podepíšu se do něj
dokud je ještě teplý
a zasadím do něj snítku
bobkového listu
a lidi
chodí čuchat
a tleskat a platit za vstup
a občas se někdo
osmělí
a olízne

zase

7. srpna 2014 v 20:20 výšplechty
všechny své stařenky si nosím s sebou
po kapsách
někdy je vytáhnu
poválím na dlani
a rozfoukám slovy do větru.
vrátí se.
na babím létě jak jinak
a zase ke mně přisychají
a když jsou tak suché
že i oči šustí
udělám čaj
pomalu douškuji
a zvracím.
vrátí se.
sranní mlhou jak jinak
a zase na mě
mlhnou
a tak je
celé mlhké
nosím po kapsách

sundám si kapsy
i s kalhotami
a skáču kufr.
šipku neumím.

Kde je tvoje místo

5. srpna 2014 v 11:11 jiskry
Jsem chloupek na zadnici vystrčené světu

okatá

3. srpna 2014 v 3:03 výšplechty
jenže papír je hluchý
jen oči slyší
oči vyslyší
vyslechnou
jenže kde je vzít?
komu?
snad ty?
ty?
tak
okaté
veliké ty
které nosíme
tak duté
vydlabané plastikovou lžičkou od soudruhů
snad ty?
jsi já
tak
okatě
velice já
že to zní a preluduje
jenže
papír je hluchý
a ty nikde
(o očích nemluvě)