Červenec 2014

K večeru

31. července 2014 v 13:13 brepty
Zná okno a zná barvy. Každý večer je zná. Někdy v šest, někdy v devět, ale nakonec se přitoulá vždycky.
Je sám. Většinou ne, ale teď ano. Většinou si s sebou k oknu někoho přinese. Nebo něco. A kouká se potom, jak barvy tečou. Ty lidi a věci, co s sebou nosí, jsou jako vodovky. Namočí štětec a kouká se, jakou šmouhu to v těch barvách udělá, jak ji barvy roznesou a nakonec pohltí. A co namalují.
Ale teď je sám a do barev nic nepřimíchává.
Je divný.
A je mu divně.
Smutno mu není, prázdno je mu. Skoro i radostně prázdno, ale hlavně tolik prázdně prázdno, že mu je těžko na to myslet, a tak jen sleduje ty barvy, které zná.
A zná je. Hluboko, hluboko do něj nasákly a protékají a kapou v něm, jakoby on sám byl taky jenom oknem, kterým se dívá na tekoucí svět.
Přelily se. Zase. Tečou oknem a tečou i tady a i tady je jich už plné, tak plné, že je čas jít spát.
A barvy, které do něj zase natekly, spí taky.

Babička

26. července 2014 v 10:10 výšplechty
Ha?
Znám! znám, znám
nebo
ano přece!
Jistě, jistě, jistozřejmě
znám.
před, před clonou
a za ní i
ale před, před ní
přední
přední zadní přední zadní jenom kozle neupadni
Ha?
Ano, ano, znám.
Cukrátko
cukrátko moje
ulepené lepivé patlavé
a sladké, ale
ale
ale Alenka Aleš alelůja
Cukrátko moje.
A já, já můžu,
já jsem jeho,
a můžu, ho cumlat,
je moje,
před clonou,
clonou, clonou, clonou,
Ha?
Znám.
Cukrátko, ale
ale ne moje.

Volnota

21. července 2014 v 21:21 výšplechty
maluju očima
kytky trávu a klíšťata
stačí krok
jeden
kam?
koliv
hlavně maluj
a když nemáš štětec
stačí oči
nebo chodilo
stačí
jeden krok
a potom
namaluj další
kamkoliv

Slovoslet

17. července 2014 v 6:06 výšplechty
Všude je bílá.
To lidé házejí papírové vlaštovky.
A taky jiřičky,
pěnkavy
a supy.
Ale to poznají jen ornitologové.
Bílá je všude.
To lidé házejí papíry,
chytají je do sítí
a čtou.

Bloudiště

15. července 2014 v 13:13 výšplechty
na každym rohu
stěna
a rohů je tu moc.
usmála se.
a na každý stěně
bílým vápnem
bílej klikyhák
moderního umění
co to znamená?
vápno je nehašený
bylo to na mě?
volám na 150
aby mě uhasili
než se vápno rozhoří.
jdu pryč
doleva doleva vpravo
jdu a rohy jdou se mnou
a na každym je stěna.
v jedný stěně jsou dveře
do železářství
co to znamenalo?
kupuju páčidlo.
proč?
všude jsou rohy
ve všech jsou stěny
a bílý vápno voní požárem
doprava
teď doleva a pořád rovně
proč?
usmála se.
vápno stěny a ty rty
měkce ale pevně
pevně ale přece
ale přece.
usmívá se
a kov páčidla ji studí na jazyku
mezi rty
je vypáčená škvíra
pro slovo
tak akorát
pro slovo
ale slovo utíká
schovat se někam za roh.
a těch je tu moc.

Teď

11. července 2014 v 11:11 jiskry
Právě teď je ve Wisconsinu po obědě. Mamka, za posledních patnáct let jí nikdo jinak neřekl, sklízí ze stolu a dívá se z okna, jak hrají basket. Táta si zapaluje nedělní cigáro a rozevírá noviny.
V Amazonii právě zubožená ztracená skupinka konečně našla zbytek výpravy. Dostávají suchary a panáky.
Právě v tomto okamžiku se Ivan podíval v petrohradském baru na Irenu. Je to ten pohled, po kterém se spolu dají do řeči, vymění si kontakty a stráví pár nocí, týdnů nebo let nerozlučně spolu. To vše bude. Zatím je to jenom v tom pohledu, ale to jenom zatím.
Právě v tuhle chvíli v Soulu svítá. V parku se prochází Juome a zpívá si.
Právě teď čtyřicet osm mužů žádá své dívky o ruku. Rodí se dvě velrybí mláďata, líhne se třicet pět tučňáčat a zadělává se na osm lvíčat. Je právě pojídáno šedesát tři kousků marshmallow, tři housloví a dva klavírní virtuosové právě dohrávají svá vrcholná čísla, devíti lidem právě naskakuje husí kůže nad krásou přírody, dvě stě pět psů právě olizuje své pány, třicet sedm lidí si právě po dlouhém zadržování konečně ulevuje. Právě teď odchází k dvaceti pěti prvním polibkům.
Právě teď je někde tam venku krásně.
Tady ne.

Okamžik vděku

8. července 2014 v 5:05 jiskry
Sedím.

















A to stačí.

Momentka

6. července 2014 v 1:01 jiskry
šero je žluté
a voní.
mezi prsty
vrstvu za vrstvou vrství
a před očima dýchá nic
zhluboka

Výbor ze slovníku vzpomínek

3. července 2014 v 14:14 výšplechty
- poznámka na úvod -
totok je výsledek jednoho z úkolů, kterými mne a další soupoetníky zásoboval na básnické dílně Šrámkovy Sobotky Jaromír T.
šlo o to, najít u několika písmen své oblíbené slovo a dvěma verši ho osvětlit či otemnit
- konec poznámky na úvod -

B Bramborák
tátova láska a sádlo
kapají na ubrus

E Elixír
z pudru a gelu a z prášku na praní
nalejem elixír života do vany

G Gracias
kulička pepře
rozkousnutá v krupicové kaši

J Jar
nafukovací voda
a ze hry je práce

K Klouzek
slunce spadlo na cestu
na mechovou podestu

L Les
přetiše zpívá ti do očí
přetiše poslouchá, do řeči neskočí

N Nizozemí
Vleče se a táhne očima
po Red light district

P Prdel
neboj se zatlačit přes pysky
R to posadí na prdel

S Slovo
skořápka spadlá
bez hlesu do ucha

- poznámka na závěr -
:)
- konec poznámky na závěr -