Duben 2014

Rozšíření šatníku

29. dubna 2014 v 16:16 výšplechty
slovo
slovo
slovo. hledám slovo.
dobré slovo.
přiléhavé.
hledám slovo
jež by bylo
šatem pro mou myšlenku
hledám slovo
šaty pro můj cit
aby nestyděl se sám venku.
tohle by mu neslušelo
a tohle slovo
je moc těsné v pase
a v tomhle slově by to znělo
že každému hned prodává se
jiné slovo. jiné.
pohodlné.
přesně akorát.
chtělo by to více slov
aby bylo z čeho vybírat.
anebo odvahu
nechat naše city
pobíhat nahé.

Snivá

24. dubna 2014 v 20:20 výšplechty
šťavnatý
jako vzduch po dešti
nezastavitelně nezadržitelný
volný
jako slza okem propuštěná
bezstarostný. lehký. dým.
jako dým. dým lezoucí vzhůru
vzhůru až nad střechy
nad střechy snů a času
nad střechy vlastních vypadaných vlasů
nad střechy a nad komíny
mimo světlo mimo stíny
mimo svět a jeho špíny
ropné skvrny rozlitého mléka
mimo vše a mimo sebe.
poletím.
poletím na křídlech
zavřených víček
přikrytý peřinou

Ve tmě

19. dubna 2014 v 15:15 výšplechty
tam.
tam to je.
krok za stínem
chuti kakaa
lapeného na rtu
krok za chutí
stínu tmy
za místem
kam dopadlo
odfouknuté přání
s řasou
kousek, kousek.
tam.
tam za spletí
trnů trnek
za stříkancem barev
černých
tam, tam to je.
tam za tou černí stříkanců
za roštím
jež natahuje strach
za bolestí
za časem
je konec.
a hned za ním
to je.
to.
Já.

II. - Moucha

14. dubna 2014 v 16:16 Příběhy z Bezullisu
Na hlavní ulici čtvrti Syrklia se objevila čerstvá hromádka koňského hnoje a vzápětí byla pokryta několika tucty tlustých Bezullijských much. Měl ji na svědomí našedlý valach. Podělil bych se s vámi o jeho jméno, ale jeho majitel, tlustý zelinář Ornest s rudým obličejem, mu říkal jen kůň. Kůň navíc právě dostal povel, aby se i se svým nákladem zelí, brambor a mrkve pohnul dál a opustil tak tuto ulici a zároveň i náš příběh, kam se již nikdy nevrátí, takže vám může být úplně jedno, jak se jmenoval.
Pro nás je důležitá pouze ta kouřící hromádka, kterou nám za sebou zanechal jako svůj odkaz. Právě na ní se totiž usadila moucha, jejíž jméno vám taky zatajím, protože mouchy žádná jména nemají, dosyta se nasosala a dostala chuť na předání svého genetického kódu dalším generacím, načež se vydala hledat nějakou mouchu s podobnými chutěmi. Jenomže u pekárny špatně zahnula a místo doleva ke kompostu letěla rovně, tedy přímo do otevřených úst Arnolla Flašinky.
Tady si podruhé spletla cestu a místo do hltanu zamířila do hrtanu. Kde ovšem, k její smůle, byl naprostý nedostatek páření chtivých much. Kdyby byla zahnula do hltanu, byla by našla v žaludku alespoň zbytek rozvařené kapusty, ale pozdě bycha honiti.

Aramund napůl šokovaně, napůl pobaveně (buďme přesní, ze tří čtvrtin pobaveně) sledoval zápas Arnollových dýchacích cest s drobným hmyzem, který mu do nich vlétl zrovna ve chvíli, kdy se zřejmě chystal říci nějaké velmi nepěkné slůvko, jako například "ale".
Aramundovo pobavení ještě vzrostlo, když si uvědomil, že žádné další "ale" od něj už nikdy neuslyší a zase kleslo, když si uvědomil, že si bude zřejmě muset najít někoho nového, kdo mu bude čistit záchod a drtit mloky a kdo nepochybně bude mít také tu úchylnou zálibu v tom slově začínajícím na a. Jenže tradice je hold tradice. Co by to bylo za čaroděje, kdyby neměl k ruce svoje vlastní nemehlo?
Naposledy zamával rychle modrajícímu obličeji svého teď už bývalého učně a vydal se ke svému domu.
Ze rtů nebohého Arnolla vylétla moucha. Byla velice zmatená, ale neztratila nic ze svého původního úmyslu.

Vlaju

11. dubna 2014 v 20:20 výšplechty
vlaju
vlaju potrhán prázdnem
jako sáček ve větru
z nějž utekly pomeranče
na křídla hraju
průsvitné letky igelitu
hrají světlou mlhou
hrají zní a křičí řvou
řvou že už nic nenesou
zpívají že mohou vlát
do prázdna křičí že neví jak

Probuzení

1. dubna 2014 v 17:17 výšplechty
Paprsky tmy
na jednom každém zavěšený verš
paprsky, jež protínají sny,
které pravým jménem nikdy nenazveš