Březen 2014

Inspirace

27. března 2014 v 18:18 výšplechty
Uchopil milenku
prchavě nestálou
mezi bříška prstů
a nechal na jazyku
poválet její chuť

opatrně aby se snad
nesplašila jako laň
plovoucí krajem lesa
položil tepoucí ruce
na voňavou hruď

přimkla se k němu
pocítil tóny dechu
na chmýří jejích paží
kde hrálo si slunce
a našlapoval s tichou bázní

zlehka jejími vůněmi
a přece zvedla hlavu
a jako motýl odplula pryč
jen vůně zůstala
jen vůně zakletá do básní

Milostné napětí

22. března 2014 v 21:21 výšplechty
V očích šumí ticho
pohledy tančí
na našich srdcí tikot
než celou odbijí

hudba tiše taje
půlnoc světlo zhasla
všechno zpívá, hraje
hraje v nás

a až bude po koncertu
úsměv se nám rozvalí
rozvalí se na konce rtů
pod peřinou tmy

Čtěte pozorně příbalovou informaci

18. března 2014 v 16:16 jiskry
Život - Doplněk stravy zintenzivňující čas.
Podávat vnitřně, dávkování: 1 - 89700329604 krát denně.
Možné vedlejší účinky - láska, radost, štěstí, dobrá nálada.
Nevhodné pro osoby starší 150 let.
V případě výskytu komplikací se obraťe na svého Boha.

Moře

16. března 2014 v 12:12 výšplechty
Tiše bouří
řve a burácí
tiše bouří
moře davu
s křikem mlčím
hlasně dýchám
tichým mořem
s křikem plavu
buráceje bez hlesu

Názorový systém

15. března 2014 v 20:20 výšplechty
Lanka lana kabely
elektrický drát
usmaží holuba
který na květ zkouší srát
zcela proti předpisům

Lanka lana kabely
síť a klec a mříž a val
aby tu kytku
nikdo nesežral
a nevysral o kus dál

Lanka lana kabely
dvou metrový plot
na něm řada vyhlášek,
pravidel a kvót:
na květinu možno sráti pouze pod dohledem zmocněného vědeckého pracovníka

I. - Brambory

9. března 2014 v 19:19 Příběhy z Bezullisu
Poznámka - Toto by měla být první z mnoha povídek ilustrujících dění ve fantasijním městě jménem (alespoň dokud nevymyslím lepší název) Bezullis.

Jasin pozoroval můru kroužící kolem louče a jedl bramboru vařenou ve slupce. Bylo mu dobře. Nepršelo, a vysoké dřevěné domy bránily ostrému větru proniknout do jeho hadrového hnízda. Dobře udělal, když se dnes vypravil do Starostavů. V téhle části města fungovala i kanalizace, která držela většinu krys pod dlažbou, takže s nimi nemusel soupeřit o své brambory.
Nahlédl do svého pytle a kochal se pohledem na zbývající žluté hroudy. Můra přiletěla příliš blízko k plameni a jeho žár ji nejdřív proměnil ve světlušku a potom v mrtvolku. Normálně by Jasina zklamalo, že si ohňostroj nechal ujít, ale dnes měl opravdu dobrou náladu. Vytáhl další bramboru a zakousl se do ní. Nebyla úplně dovařená a chutnala trošku nakysle, ale i tak to bylo jeho nejlepší jídlo za posledních pár dní. Snědl ještě další dvě brambory a zbytek si nechal na zítřejší snídani.
Byl v jedné z postranních uliček, kde po ránu nebýval velký provoz, takže pokud na něj služky při ranním úklidu nevylijí z okna splašky, mohl by si klidně pospat. Stejně nemá proč a kam spěchat. Opřel se zády o trámoví domu a ospalýma očima sledoval plamen louče, jestli se k němu nepřiblíží ještě nějaká další velká můra a pomalu usínal. Zdálo se mu o bramborách.
Jasin si skutečně pěkně pospal. Předešlý den, kdy poprvé zkusmo vyrazil do Starostavů, se mu naskytla výjimečná příležitost, když zadní dveře do kuchyně jednoho z těch velkých domů zůstaly otevřené a nehlídané. Ve velkém hrnci tam ležely brambory vřené ve slupce a než se vrátil kuchyňský pacholek a vyhodil, stihl si jich do vaku nacpat celou náruč.
Slunce stoupalo a ozařovalo břidlici, cihly i trámy Starostavských ulic. Jasin ležel opřený o trámy a nevěděl, že se to předtím hrabal v kuchyni nového pobočníka vévody. Stejně tak nevěděl, že některým lidem, se tento pobočník zdál až příliš… zvědavý. Nevěděl ani to, že tito lidé disponovali látkami, které zajistili, aby už zvědavý nebyl. Popravdě řečeno, Jasin v tuto chvíli nevěděl vlastně vůbec nic.
Z okna velkého, dřevem obloženého domu se vyklonila služka a vylila Jasinovi na hlavu čerstvé ranní splašky.

Ruce

4. března 2014 v 17:17 výšplechty
Dva uzly žilek energie
Dva propletence citu
Dva výhonky, v nichž nová láska žije
Dva listy, rostoucí ve slunci svitu

Dva rytmy, tepající v prudké touze
Dva popínavé květy
Dva mocné vichry, jež čelo ovívají pouze
Dvě ještěrky, hledající nové světy

Dva řetězy, jež by k tělu pevně tiskly
Dva umrlci, co musí ležet nečinně
Dvě udušené, umlčené jiskry
Dvě prázdné, opuštěné loďky zanechané mělčině

Dvě loutny, pět strun se na nich tiše chvěje
Dva motýli, jimž déšť smývá barvy křídel
Dvě stará vesla, s nimiž hůře už se k cíli spěje
Dva plaménky, jež vyčerpaly už svůj žáru příděl

Dva zázraky, dvě průvodkyně životem
Dva zázraky, jež plní láskou srdce
Dva zázraky, rozklenuté nad světem
Dvě teplé lidské ruce