Smutek

8. ledna 2014 v 16:36 |  výšplechty
Ukládáš své smutky
Do skříňky z ořeší
Hladíváš slzy padající do hloubky
Noci, která temnotou tě konejší

Hladíváš slzy a ty tě hladí zpátky
Otevíráš ústa k prosbě,
Však vyjde jen vzdech krátký,
Který hned zas dusíš v sobě.

Hroužíš se do svých smutků
A ony jak matka obejmou tě
Sejmou vinu ze tvých skutků
A odpustí ti krutě

Krutě ti dají zapomenout,
Poskytnou útočiště
Potom však dají se připomenout
A už nepustí tě.

Tam kde vřelá náruč smutku byla
Bude čekat kobka chladná jako sten
Slza, jež dřív tvé hříchy smyla
Bude zase pouhou slzou jen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama