Možná

30. ledna 2014 v 17:17 |  výšplechty
Mrtvý, mrtvý, mrtvý.
Další, další, ještě jedna smrt.
Dalších tisíc hnátů opuštěných krví.
Strach z konce bez začátku.

A možná přes to…

Pláč a pláč a smutek s pláčem
dětí, jež matky neutěší,
jež chtěly jen pohladit a běžet za životem,
jen hrát si. A ne se samopalem.

A možná přes to…

Čísla, sumy, sumy, čísla, sumy,
masky z čísel, masky slov.
Masky ze životů, auta, školy, domy,
masky se smějí na slzavé tváři.

A možná i tak…

Bordel, bordel, bordel. Lidi.
Vajgly nervů, kouře zloby.
Ale každý svou dušičku cídí
a bordel háže přes plot sousedům.

Ale možná přece…

Bída.
Bída, hlad a lhostejnost.
Naději utrpení obyčejně střídá.
V jednom, ve stovce a v milionu.

A možná přesto přese všechno…
Možná přece věřím,
že svět může vydechnout a znovu vdechnout.
Že může být líp.

Možná už cítím ten proud dechu,
možná stejně všichni jsme.
Jsme. Jen jsme a beze spěchu
všichni stejně dýcháme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama