Don Miguel Ruiz - Štverka dohod

23. prosince 2013 v 20:02 |  knihomolovo krmivo
Už dlouho jsem nenapsal nic o mé literární stravě a je na čase to změnit. Jsou Vánoce, svátky klidu, míru, shonu, paniky, závisti, stresu, peněz a konzumu. Sníh je navíc pořád v nedohlednu. Abychom z té sváteční nálady nezešíleli, je třeba zpomalit. Zastavit se, nechat čas plynout, všímat si nevšedně všedních věcí, které ve všední všedny ignorujeme. Nevšímat si matky, která hysterčí kvůli úklidu, jen sedět, dýchat a koukat do blba.
Takovouhle náladu, pokud jí dosáhnete, není radno promarnit nějakou činností, ale ono to stejně nejde na moc dlouho, protože po chvíli zjistíte, že se ve vás za ten krátký čas nicnedělání nahromadila spousta energie a vy musíte začít s něcoděláním, jinak se rozprsknete. V tu chvíli je to nejlepší, co můžete udělat, vynalézt nový zdroj energie nebo lék na rakovinu. To se vám ale pravděpodobně nepovede, takže můžete pokračovat na druhou nejlepší věc, kterou můžete v danou chvíli udělat, a to vzít do ruky knížku Čtyři dohody a ponořit se do ní.


Tuto knihu u nás zpopularizoval Jaroslav Dušek svým představením, při kterém představoval svoji představu o té knize. O něco podobného se teď pokusím i já, i když to nebude zdaleka tak moudré ani vtipné.
Čtyři dohody jsou jakési smlouvy, překvapivě čtyři, které se sebou musíte uzavřít, chcete-li se vymanit ze "snu pekla". Tj. stavu, kdy veškeré naše činění je vedeno myslí, kdy se ženeme celý život za něčím, co nechceme, kdy neznáme sami sebe ani nikoho jiného, kdy nemilujeme ani sebe ani nikoho jiného. Neboli ze stavu dnešní společnosti.
Podobné dohody či smlouvy uzavíráme zcela běžně. Například když se naučíme nové slovíčko, uložíme si ho jako dohodu. Dohodneme se, že slovo miracle znamená zázrak. Nebo když se o sobě něco dozvíme, třeba že neumíme zpívat, tak se dohodneme, že neumíme zpívat a že zpívat nebudeme. Většina těch dohod je neutrální nebo nám užitečná, jako třeba klasické pojmy či znalosti. Ale velká část z nich je také velice škodlivá. To jsou ty, které soudí. Soudí nás a soudí ostatní. Tyto dohody nás svazují, omezují, brzdí. Ty je nutné rozbít a nahradit je novými. Pouze čtyřmi. Ty zní: Nehřešte slovem, Neberte si nic osobně, Nevytvářejte si žádné domněnky a Dělejte vše, jak nejlépe dovedete.
První dohoda Nehřeště slovem by se velmi velmi velmi zjednodušeně dala, podle mě, překřtít na Buďte upřímní. Buďtě upřímní, ale ne vypočítaví, mstiví a zlí. Tím, že lidé hřeší slovem, nejsou k sobě upřímní, vznikají všechna nedorozumění. Některá nedorozumění jsou spíše úsměvná, ale velká část z nich bolí a trhá. Jsou-li lidé k sobě vzájemně (a k sobě samým) upřímní, vědí co kdo chce a je mnohem snazší toho dosáhnout a vyhnout se bolesti.
Druhá dohoda Neberte si nic osobně nás může úžasně osvobodit. Říká nám totiž, že nic a nikdo z venčí nemůže ovlivnit naše vnitřní štěstí. Protože ať nám někdo říká nebo dělá cokoli, nedělá to v žádném případě kvůli nám. Dělá to kvůli sobě a svým myšlenkovým pochodům a náladám a my to vůbec nemusíme řešit.
Třetí dohoda Nevytvářejte si žádné domněnky úzce souvisí s předchozími dvěma a jde v ní opět o nedorozumění. Jde-li například proti nám nějaký náš dobrý známý a neodpoví nám na pozdrav, ihned si vytvoříme domněnku, že má na nás kvůli něčemu vztek, třeba kvůli tomu, že jsme mu nepůjčili auto a potom mu v naší mysli půl hodiny nadáváme a jsme pak celí den zbytečně nadurdění. Přitom si nejspíš ráno zapomněl kontaktní čočky a prostě nás nepoznal.
Čtvrtá dohoda se mi líbí nejvíc. Dělejte vše, jak nejlépe dovedete. Pamatujte ale, že v každém okamžiku je to vaše nejlépe někde úplně jinde. Když máte náladu pod psa, bude vaše nejlépe jiné, než máte-li náladu nad psa. Jinými slovy dělejte vše naplno, prožívejte to, co právě děláte ať už je to cokoli a především se tím bavte a nevyčítejte si neúspěch.
Například tenhle článek mohl být napsaný daleko lépe. Mohl být výstižnější, stručnější, vtipnější, přesnější, ale já jsme ho lépe napsat nemohl, jeho psaní jsem si užíval a přineslo mi to radost. Psal jsem ho upřímně, přesně podle svých pocitů a nedělám si žádné domněnky, že ho snad někdo bude číst, nebo že ho dokonce někdo dočte až sem. A když ho někdo skutečně náhodou dočte, bude mi srdečně jedno, jestli mi ho pochválí nebo zkritizuje, protože nezávisle na tom mám vás všechny i sám sebe rád.
Jo a veselé Vánoce! :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | 27. prosince 2013 v 17:30 | Reagovat

Moc hezký, až na poslední větu prvního odstavce.

2 mechanickaokurka mechanickaokurka | E-mail | Web | 27. prosince 2013 v 18:06 | Reagovat

[1]: Děkuji :) Ta inkriminovaná věta je má oblíbená, ale to je jen názor :)

3 V + Z v jednom :D V + Z v jednom :D | 10. ledna 2014 v 22:50 | Reagovat

Chtěla bych napsat něco víc, ale dá se to asi vyjádřit jen takhle: Moc hezké!:-)

4 mechanickaokurka mechanickaokurka | E-mail | Web | 12. ledna 2014 v 19:27 | Reagovat

[3]: Odpověděl bych nějak víc, ale nejlepší je to asi takhle: Moc děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama