Česká povaha

14. října 2013 v 17:43 |  žblebty
O tom, jací my Češi jsme, se mluví poměrně hodně. Pesimisté říkají, že jsme národ vyčůraných zlodějů a nevděčníků, optimisté, že jsme bodří chlapíci se smyslem pro humor a zlatými ručičkami, a cizinci si zase většinou myslí, že jsme nerudní srabi. Jak už ot tak bývá, pravdu mají všichni.


Že jsme národ zlodějů se zdá celkem pochopitelné. Naším národním hrdinou je zloděj psů, v závěsu loupeživý zbojník Žižka a dětským morálním vzorem je zarostlý loupežník. S takovou průpravou prostě musí náš stát být plný kriminálníků. Možná to ale není zase tak špatné. Když ty zlaté české kleptomanské ručičky, které mezi námi jsou, sem tam uklidníme nějakou tou peněženkou z cizí kapsy, o to méně potom budou šátrat po cizím krku, po moci a atomových pumách.

A jak se na nás tedy dívají cizinci? Jestli mohu posoudit, tak, pokud vůbec zaznamenají naši existenci, se jim jevíme jako národ utíkající bez boje - při světových válkách jsme se jenom dívali, jak se přes naše hranice valí tanky nebo jsem sebou jen tak nechali smýkat. Cizinci o tom sice ví s odpuštěním prd, ale tak úplně vedle zase nejsou. Nejsme národ hrdinů. Možná jich v historii několik máme, ale ti jsou většinou bezejmenní. Máme radši své místo u stolu s pivem a tyrany, ať už rakouské, nacistické, nebo bolševické, porážíme radši slovem a vtipem než bajonetem a granátem.

Nejtypičtější a nejoceňovanější českou vlastností je totiž humor. Česká republika je snad jediný stát, kde mohla v anketě o největší postavu národní historie zvítězit zcela fiktivní postava. Jediný stát, jehož národním hrdinou je obtloustlý vychytralý blbec, živící se pokoutným prodejem kradených psů. Jediný stát, který byl, s krátkou dvacetiletou přestávkou, stovky let až do nedaleké minulosti utlačován cizími mocnostmi a neztratil, ale spíš ještě rozvinul, svůj smysl pro humor.

Dost možná je celý tenhle text snůška nesmyslů a nic takového, jako univerzální národní povaha neexistuje. Jsem si jist, že po české kotlině se potuluje spousta počestných a nudných hrdinů. Dost možná taky národní povaha existuje, ale vypadá úplně jinak, než jak jsem ji vykreslil. Ale mě takhle prostě lidi připadáte a líbíte se mi tak. Po většinu času je radost mezi většinou z vás žít.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Iva* Iva* | Web | 20. října 2013 v 13:43 | Reagovat

Myslím, že nie je dôležité, či existuje alebo neexistuje univerzálna národná povaha (ja myslím, že určite), ale že si vystihol ako na teba tento tvoj národ pôsobí a čo si o tom myslíš. Táto úvaha je skvelá;) ... ale to, čo som hlavne chcela napísať je, že som ťa nominovala do projektu Libster Award, možno si si už stihol všimnúť, čo je to za šialenosť, ak nie, tak to nájdeš (aj) na mojom blogu. Budem rada ak sa zapojíš, ale ak vyslovene nechceš, nemusíš. Ešte ťa musím teda poprosiť, nezabíjaj ma zo toto moje rozhodnutie, ale tvoj blog ma prekvapil tým najlepším možným spôsobom a myslím, že si to zaslúžiš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama