Září 2013

Jeho veličenstvo král fantasy J.R.R. Toliken

29. září 2013 v 18:00 knihomolovo krmivo
Pá pám pa pám, pa pa pám pá pá pám, pá pa pám! Pokud si za tyto citoslovce dosadíte příslušný tón z ústřední melodie k Pánu prstenů, měli byste, ať už jste zpěvák/zpěvačka jakékoli úrovně, pocítit na vašich receptorech úžasnosti strmý nárůst. Pokud ne, tak je něco špatně. Pán prstenů je totiž, objektivně řečeno, naprosto BOŽÍ!!!
Není divu, že je dneska tolik populárních fantasy knih (Harry Potter, Stmívání, Eragon, Pratchett,...). Drtivá většina lidí, kteří si přečtou Pána prstenů totiž pocítí, že pokud se jim rychle nedostane něčeho, co je alespoň částečně tak superbombaepesžůžovně legendární, jako Pán prstenů, zemřou žalem, nudou a nedostatkem elfů. Je tedy jenom přirozené, že se rychle vrhnou na nejbližší fantasy knížku, aby svou touhu ukojili, byť by to byla slátanina sebeslátanější.
Jsou ale i tací, kteří, věřte mi, neříká se mi to lehce, jsou schopni se zeptat, co je na tom tak úžasného. Nuže, takovým lidem můžu říct jen "Ošškilvý šlovíček, gollum, nemá vkus na kníšešky!"
Slova totiž nestačí k vylíčení hrůz Morie, idylky Kraje, zoufalství u Cirith Ungol, euforie při příjezdu rohanské jízdy či přátelství Gimliho a Legolase (na kterém vždycky bylo něco trošku... podezřelého).
Zkrátka - je to BOŽÍ!!!

Neschopnost básníkova

26. září 2013 v 18:00 výšplechty
Jsi bublina z bublifuku
jsi nešikovnost tučňáka
jsi žvejkačka na chodníku
jsi pruh na břiše čmeláka

jsi výbuch smíchu s plnou pusou
jsi řasa spadlá do dlaně
jsi chodidlo jdoucí rosou
jsi nezdravá snídaně

jsi do postupky v ruce žolík
jsi světlé bříško kaštanu
jsi toho, holka, zkrátka tolik,
že všechno to říct nezvládnu

Uklízení

24. září 2013 v 18:00 žblebty
Miluju uklízení. Kupodivu nejsem s touto úchylkou na světě sám. Svět je plný lidí, kteří by nejraději používali parfém s vůní gumových rukavic, kteří mají potřebu třídit krabice lupínků podle velikosti a kteří místo s plyšákem spí s prachovkou. Nebojte. Já nejsem jedním z TĚCHHLE.

Nostalgická

21. září 2013 v 12:13 výšplechty
Ve spodních šuplících, v zákoutích za skříní
Drží se prach, drží se vzpomínky
Voní jak kakao k snídani,
Nebo jak noční košile maminky
Možná voní jako Brumbál před spaním
Možná jako z půdy strach.
Možná jako vánoční vstávání

A možná jsou to jen vzpomínky a prach.

Ale spíš ne.

Jak mizí sny

12. září 2013 v 19:40 brepty
Světlo mi vykřiklo do očí. Hned se zase ale mírně omlouvá a pohladí mě po zmuchlaný tváři. Budík to zřejmě ale pobavilo tak, že se rozesmál ranníma zprávama. Zase ho uklidňuju a vymaním se z péřovýho objetí. I přes svůj chlad se podlaha zřejmě chce kamarádit a tak si s nesmělejma chodidlama celou cestu do koupelny s polohlasným ťapkáním povídá. Tam si stoupám na schůdky a vítám se. Moje oči na mě rozespale mrkaj na pozdrav a při zívnutí mě zdravěj i zuby, spolu s hluboko se klanícím jazykem. To už ale na scénu nastupuje bledě modrej kartáček a lechtá zuby, který si hihňáním div necvrnknou do dásní. Auťáky na mým pyžamu už chtěj odjet pryč, takže se začínám převlíkat.