Červen 2013

Oko

18. června 2013 v 19:41 brepty
Tma. Je tu tma. A už mi to pěkně leze na… to je jedno na co. Prostě to vůbec nevidím růžově. Kdyby tu ale aspoň bylo co dělat! Ale ne, tady je taková příšerná nuda, že jestli se brzo nezačne něco dít, tak začnu šilhat. Hele… hele tam vzadu se něco děje! Jo, konečně mě otevře! Jo! Né, sakra, moc světla, moc světla najednou! Tak, hezky v klidu, to je ono. Uf.
A je to tady. Je přede mnou znovu celý svět, zaplavený úžasnými vlnami, vibracemi, fotony, zkrátka světlem a barvami! Našedlá zvlněná peřina! Šmátrající růžovohnědá ruka pokrytá chloupky a pihami! Žluté tapety se zeleným vzorkem na dvou místech se odlupující! A… No tak fajn, tak si mě zase zavři, potvoro! Teda povim ti, že to je vážně otrava někomu takhle ukázat krásu světa a pak zase zatáhnout rolety!

Údolí kopretin

14. června 2013 v 22:09 výšplechty
Údolí kopretin uprostřed tvého bříška,
Sen který dnem i nocí sním
Právě prožít mám.

V očích ti zůstala dovádivá jiskra,
Jak třpytka z anděla,
Jež mě svádí k hrám.

Na rtech máš kouzlo, v dlaních nebes dotek,
Na pleti zář
A v dechu touhu

Z našich životů, dvou tenoulinkých nitek,
Upletem provaz
Na věčnost pouhou.

Publicistika

10. června 2013 v 20:06 žblebty
Povodně. Protesty v Turecku. Úmrtí slavné osobnosti. Korupce. Tragická nehoda. Opilý ministr. Opilý prezident. To jsou témata jednoho nejmenovaného týdne. Nebyl to týden nijak výrazně rozdílný od jiných, budeme ho tedy brát jako takový testovací vzorek. A jak tento vzorek dopadl?

Výlet do nitra

8. června 2013 v 21:28 výšplechty
Zírám do obrazovky
a snažím se popsat, jak to ve mně vře
a myslí mi probíhají stovky,
ne, tisíce obrazů.

Je půlnoc a já jsem vzhůru,
dopíjím druhej Red bull,
blahořečím vlastní smůlu
a cosi ve mně sténá.

Já život znám jen z vyprávění
a z mých pokřivených představ.
Bez zájmu sleduji představení
hrané mnou.

Na pozadí mého vědomí
tančí jako plamínek
obrázek mých tužeb a nadějí,
obrázek tvých krás.

Tančí tanec lákavý,
avšak nelze se ho dotknout,
a vrhá stín šedavý
na vše kolem.

Má láska, touha, víra,
všechna energie života,
to vše ten plamen svírá
a nechce pustit ven.

Hledám cíl pro své city,
ale stále zpět se vracím.
Mým osudem, lásko, jsi ty.
Avšak pouze v představách.

Prožiju život v okamžiku,
v jednom tanci s plamínkem,
v opojném snu za vůně šeříku,
se dotknu své duše
a vyhasnu.

Rande v kině

6. června 2013 v 20:31 brepty
Slunce ho pálilo za krk, když za poplivaným sklem četl program kina natisknutý na barevném papíře. Mezi thrillerem o hrdinném mimozemšťanovi a romantickou komedií o muzikantce a jejím fanouškovi mu najednou připadal jím vybraný animák Plesk ho!, s podivně tvarovanou plastelínovou žábou na plakátech, jako dost slabá volba. Dotek hodinek trošku ochlazoval jeho sluncem rozpálenou kůži. Letmý pohled - ještě deset minut. Nepřijde. Určitě.
Před strachem z pohledu na prázdnou ulici pořád upíral oči na plakát s žábou a studoval obsazení. Jasně že nepřijde, vždyť je to film pro děti.