Květen 2013

Dividlo

27. května 2013 v 21:58 žblebty
Bezmála polovinu svého ještě nerozběhnutého života se věnuji něčemu, čemu by se s přimhouřenýma očima dalo říkat divadlo. Přes přimhouřené oči totiž není pořádně vidět, že ta skvadra na jevišti má věkový průměr kolem dvanácti let a zdaleka ne všichni že mají přes metr dvacet, a taky přes ně není poznat, že publikum je z devadesáti procent tvořeno rodiči těch dětí a že to je pro ně náramná nuda.

Co jsi

24. května 2013 v 18:20 výšplechty
Říkáš, že nejsi dokonalá,
A že to jednou poznám sám.
Jsi ale moje kráska smavá
A já nic víc nehledám

Jsi moje letmé pohlazení
Na zádech i na duši
Jsi mé vyplněné snění,
Jsi slušnost, co se nesluší.

Jsi perla mléčně jasná
A amarant bez křídel
Jsi vášeň, horká, krásná,
Jsi dotek božských zel.

Jsi vlnami oceánu,
Jenž mé břehy omílá.
Jsi plamen, kterým planu
A bez kterého skomírám.

oficiální stížnost

23. května 2013 v 19:26
úkol na češtinu - formální dopis

Stížnost na celkový stav republiky

Vážený pane prezidente,
dovoluji se na Vás obrátit se stížností na chatrný stav společnosti České republiky, již máte tu povinnost a čest řídit. Jedná se o věci nejvyššího významu, a proto pevně věřím, že mou stížnost shledáte závažnou a neprodleně zjednáte nápravu.

Požár

15. května 2013 v 20:54 výšplechty
Odlesk hvězd
v louži bláta,
vůle nechat se nést,
popel a máta.

Cesta do neznáma
i vůně domova.
Tiše hořící sláma
a pouta z olova.

Hřejivý příval
noci a plamenů,
měsíc se skrýval
za mračnou pěnu.

Naše ústa a ruce
spaluje žár.
Živí se rychle, prudce,
odvěkým hladem hnán.

Vznáší se zpěv křiku
a řetěz ze žhavého kovu
brání nám poslední chvilku
strávit navždy spolu.

A v dýmu, kouři, vinou se,
jako dva tanečníci,
naše duše vroucné
spálené na hranici.

KAREL ČAPEK

11. května 2013 v 20:42 knihomolovo krmivo
Povinná četba je nuda. Je to dlouhé, nudné, rozvleklé a hlavně povinné. Co se ovšem mě týče, alespoň v jednom případě to neplatí.

Přání

8. května 2013 v 21:04 výšplechty
Být kovovým ptákem,
Jenž za sebou růžovou nitku oblohou vláčí,
Být hvězdičkou, co za oblakem
S lidským sněním valčík tančí

Hvězdičkou, tou hořící pihou nebe,
Jež za mračna se spáčům skryla
Lunou, jež z výšky shlédla tebe
A do tvých očí jas svůj vlila

Plout temnem jako dětský sen
Hnaný můrami a noční vůní
Být ponořen do spousty sladkých nekonečen
Ve tvých hlubokých nočních tůních

Eniel ochránce

6. května 2013 v 22:28 brepty
Vysoko nad krajinou zlověstně čnělo pohoří Amnoret jako řada ostrých zubů. Na prudkých svazích ze sněhu každých pár desítek metrů vyčuhoval špičák skalního výběžku. Celé pohoří nelítostně bičoval ostrý ledový vítr, který vířil sníh a občas spustil menší lavinu sněhu a skalních úlomků. Zhruba uprostřed tohoto pásu skalisek bylo místo, kde dvě nejbližší hory byly poněkud vzdálenější od sebe, a vytvářely tak průsmyk. Úzký, nebezpečný, ale přesto průsmyk.

...? Proč?

4. května 2013 v 19:45
Proč?
Prostinká otázka. Zhrzení milenci ji řvou do nočního nebe nebo pláčou do polštáře, malé děti ji používají jako sbíječku do hlav svých rodičů a vousatí filisofové si už tisíce let vydělávají na chleba tím, že na ni neznají odpověď.
Takže tu odpvěď znát nechtějte. Vzali byste těm nebohým starouškům práci. Anebo se smiřte s "pro slepičí kvoč".

Ať žije život!

3. května 2013 v 15:55 výšplechty
Já šel z kaluže do louže,
z vichřice do krupobití.
Bylo marné se pokoušet
oživit moje žití.
Navěky sám ve společnosti,
bez lásky, bez polibku.
Pak ale lásko příjdeš si ty,
královna letmých dotyků.
A já volám:

Ať žije život!
Se svými barvami, polibky!
Ať žije život!
Od smrti do kolíbky!
Ať žije život!
Co ohněm svíce zhášel!
Ať žije život!
Já ho právě našel!

Ruku v ruce po náměstí,
polibek jeden, dva a tři.
Tak takhle tedy chutná štěstí,
do mé ruky ta tvá patří.
Navěky nebo na vteřinu,
čas se stal pouhou iluzí.
Smyjem všechnu světa špínu,
já svou vteřinu nabízím.

Ať žije život!
Se svými barvami, polibky!
Ať žije život!
I ten co tahá za nitky!
Ať žije život!
Vůně, slova, dotek, hlas!
Ať žije život!
Stvořený pro nás!
Ať žije život!
Ať žije život!
Ať žije život!
Ať chcípne smrt!

Robert Fulghum - moudrost k smíchu

2. května 2013 v 20:15 knihomolovo krmivo
Robert Fulghum - na wikipedii stojí - americký spisovatel, pastor, filosof, učitel, malíř, zpěvák atd. Atd. Nedokážu si dost dobře představit, co to atd má znamenat. Leonardo da Vinci, chtělo by se říct.
Pokud vím, je to muž, který má v sobě neuvěřitelnou míru talentu, humoru a moudrosti a přesto dokázal zůstat takovým tím obyčejným chlapíkem. Když čtete jeho knížečky složené z krátkých zamyšlení, které nutí k úsměvu a často i ke smíchu, tak ta zamyšlení nejen čtete, ale i prožíváte. Zatímco se smějete obyčejným lidským událostem podaným s neobyčejným humorem a fantazií, tak přemýšlíte. A donutit čtenáře k přemýšlení... to není tak málo, jak by se možná mohlo zdát.
Kdybych ve svém životě dokázal jen zlomek toho, co tenhle obyčejný chlapík, asi bych se roztekl blahem a sebeuspokojením. Takhle mi nezbývá, než s blahem pročítat jeho fejetony.