Noc ve Woodle´s

19. dubna 2013 v 21:08 |  brepty
Steve to prostě nechápe. Ani nemůže. Neví jaký to je... Stojí tady namachrovaně a s jistotou někoho, kdo ví, že má ve všem podstatným navrch. Ale mně je to jedno. Kašlu mu na Woodle´s, ať si říká co chce.
"Vole, vždyť ty nikam nechodíš. Pojď, bude sranda."


Snad bych mu měl říct proč nikam nechodim. Sklapnou mu ty jeho násosný pysky, jasně, řeknu mu to. Poznáš, že mám sakra důvod, něco, co ty nemůžeš znát, něco víc než jenom cola s rumem a pleskat holky přes zadek! Vzhlídnu od knihy, kterou stejně jenom předstírám, že čtu a chci ho uzemnit. Říct mu, co všechno neví a co všechno cítím, jak je pitomej a jak mu kašlu na Woodle´s, ale než si stačim přerovnat slova, který na něj vypálim, s lehce pohrdavým úšklebkem se odvrací a nasazuje si baret. Dobře ti tak, zmetku protivnej, sám ses ochudil o duchovní ponaučení.
"No nic… Tak zdar" houkne na mě, zabouchávajíc dveře. Zahučím nesrozumitelnou odpověď a v duchu si odfrknu. Baret… proč musí nosit baret? Copak je zpěvák AC/DC? To není nic jinýho než samoúčelná snaha bejt originální. To je ubohost. Absolutní. Ale holky mu to žerou. Že bych začal nosit nějakou podobnou hovadinu? Třeba by na to Kelly zabrala… Stejně ale nechápu co na něm kterákoli co vidí. No třeba zrovna Jess. Jess je přece jakž takž inteligentní osoba. Co jí proboha asi tak může imponovat na tomhle negramotným hovadu co nosí baret? Že je milej? No pravda je, že pouští holky sednout a tak, ale to jenom aby jako milej vypadal. Nebo aby si prohlídnul jejich výstřih, když se předkláněj aby si sedly… No ne, já to vážně nechápu. Vtipný kaše se taky zrovna nepřejed, pointou většiny jeho vtipů je, že je někdo teplej.
Drnčí zvonek. Vstávám a pořád v duchu na Steva nadávám, když jdu otevřít. Za dveřmi stojí Steve a nervózně podupává. Když mu otevírám, nasazuje výraz, jako bych ho něčím otravoval a prohazuje "Zapomněl jsem zapík", protahuje se okolo mě a loví v misce na drobáky, odkud vytahuje svůj zapalovač v podobě pistolky.
"Vždyť máš klíče ne? To si nemůžeš odemknout sám?" snažím se, aby se mnou necloumal vztek nasbíraný v předchozích minutách proklínání.
"Sorry no" projede mu úšklebkem ,,a Matte, vážně nechceš jít taky? Bude tam Kelly, ne? Beztak už je to trapný žes jí ještě nesbalil" kření se od ucha k uchu, zatímco já zatínám ruku v pěst "hele, já tě naučim jak na baby."
Tumáš ty hajzle!
Bohužel ho ovšem nepraštim, na to jsem moc velkej srab. Místo toho mu prásknu dveřma před nosem.
"Ježišmarja, se neposer" huhlá na schodech za dveřma, já už ale znova usedám ke svému psacímu stolu, otevírám knihu a pokouším se začít znova tam, kde jsem byl před půlhodinou, ještě předtím, než mě Steve začal verbovat na pařbu ve Woodle´s.
"…Collin vstal a prohlížel si zdobený gobelín pověšený nad hlavami dřevěných loutek, které …" od něj se budu učit jak na baby "…vypadaly trochu děsivě, zatímco Pinello otáčel v ruce malou nábojnici. …" Kelly přece není žádná baba "…Díval se na gobelín, na kterém ostatně nebylo nic zajímavého, nepřirozeně dlouho …" sakra Kelly neni jako ta kráva Jess, "…zajímavého, nepřirozeně dlouho…" která se spustí s každým "…zajímavého, nepřirozeně dlouho…" a proč já bych koneckonců potřeboval někoho balit "…zajímavého, nepřirozeně dlouho…" vždyť jsem docela milej, chytrej, romantickej "… zajímavého, nepřirozeně dlouho…" sakra vždyť tohle čtu už asi podesátý.
Házím tedy ten rádoby thriller na postel a hledám nějaký dobrý cédéčko. Ne, ne, ne, ohraný, ne, na to nemám náladu… Že bych si pustil Nevermind? Jo, prsknu to tam.
Pam pa dam pampá dam dá pampádá pam pá... potřebuju prostě chvilku jenom bezmyšlenkovitě mlátit hlavou sem a tam a k tomu je Smells Like Teen Spirit ideální. Chopím se tenisový rakety stojící v rohu a začínám na ní hrát nesmyslný akordy. Klátim hlavou jako smyslů zbavenej a pak si všímám, že na mě z protějšího okna trošku poděšeně a trošku pobaveně zírá Skuhravka. Proč proboha zrovna my musíme bydlet naproti učitelce? Ale v tuhle chvíli je mi to jedno, klátim se dál a z náhlýho popudu jejím směrem ukážu i prostředníček. Nemá šmírovat studenty, baba jedna ohyzdná.
Končí Smells Like Teen Spirit, už mě nebaví hrát na raketu, a tak si sedám na židli, rejpu se v jejím polstrování a myslim na Kelly a na to, že bych se měl začít učit. Skuhravka na mě bude určitě pěkně napérovaná. Tak jo, no. Jenom nechám dohrát tuhle písničku. No jo, ale teď jede Drain You, to přece nemůžu přerušovat. Dávám si nohy na stůl a šmátrám po raketě, abych si zase zahrál, je ale až v rohu a mě se nechce vstávat, když jsem se tady tak hezky uvelebil. Tak místo toho vezmu do ruky imaginární paličky a mlátim do imaginárních činelů. Snažim se zachytit rytmus, ale moc mi to nejde, až mě to rozčílí natolik, že vypnu přehrávač. Tak jo, jdeme na to. Kam jsem si dal tu učebnici? No sakra, kam jenom... Aha, tady je mrcha. Jakáže to byla strana? Jo, tady. Dobře.
Chvíli ale civím do řádků o nacismu, aniž by mi v hlavě cokoliv ulpělo. No co, vždyť ono se to nezblázní. Před tejdnem jsem přece dostal áčko z toho Franca, ono to pujde.
Ach, Kelly... ty mrcho jedna zákeřná. Proč já tě mám vlastně rád? Co to na tobě vidim? Jak se můžu sakra tak blbě ptát? Vždyť ty jsi nádherná, dokonalá, čistá duše. Ale proč mi musíš dělat takovýhle věci? Proč musíš chodit do Woodle´s a mluvit jako šlapka a koukat na mě jako bych spadnul z višně? Copak nejsem pro tebe dost dobrej? Vždyť já tě miluju! Není to to nejcennější co může kdo komu dát? Víš co, Kelly? Víš co? Jdi do prdele.
Dost. Musim na ní přestat myslet, jinak se zcvoknu. Musim něco dělat. Něco. Že bych nakonec šel na tu party? Ne, to ne. Ona tam bude a já se pak budu celou dobu užírat tim, s kým se baví a snažit se bavit s ní a pohořim jako vždycky… Ale na druhou stranu, kdybych šel, aspoň bych se třeba ožral, zapomněl, bavil se… Nebo na ní konečně nějak zapůsobil.
Ne, nikam nepůjdu. Steve, Lucas a Tyson by měli zas kecy a mě se nechce s nima moc bavit. Takže co teda budu dělat? Moh bych si něco uvařit. Třeba polívku nebo omeletu… Ne, to se mi nechce. Seru na to. Jdu tam.
Házím učebnici do rohu, kde se přidala do party podobného nepotřebnýho haraburdí a hledám bundu. Nacházím ji, strkám si do kapes peněženku, klíče, mobil. Mám všechno? Jo. Tak jdeme na to.
Vycházim ze dveří a snažim se přitom nastavit svoje rty do tvaru patřičně veselýho úsměvu. Naštěstí nevidim, jak se mi to daří. Na chodníku úspěšně prokličkuju mezi psíma exkrementama u lampy a přecházím ulici. Nerozhlížím se. Upřímně řečeno přemýšlím, jaký by to bylo, kdyby mě právě něco srazilo. Jo, byla by to celkem paráda. Jasně, mamka by brečela. Aspoň by pro jednou nepeskovala. A co Kelly? Brečela by? Jasně. Loni taky brečela, když ten týpek z ekonomie vypadnul z balkóna.
Nic. Přešel jsem bezpečně na druhou stranu a přežil jsem. No ještě bude šance o ulici dál. Ve výkladu zkontroluju svůj veselej škleb. Je už tma, ale stejně se v tý skříni krámu s panenkama vidim. Děsně mi to sluší. Asi jako Stevovi v tom pitomým baretu. Ne, tomu to asi vážně sluší. Jinak by po něm ty tucty holek asi nejely. Spíš jako Skuhravce v kombiné. Jo, to je dobrý přirovnání. Fuj, babice jedna.
Tak auta, máte druhou šanci, bezbranný chodec na obzoru, jen do něj! Tak nic no. Á vosa! Výborně! Píchni mě, třeba sem alergik, napuchnu a chcípnu. To by byla ale hnusná smrt. Ale aspoň by Kelly brečela ještě víc… Třeba by si uvědomila, že jsem k ní něco cítil, bylo by jí to líto… pak bych se probral v nemocnici… Nebo v hrobě. V rakvi, metr pod zemí, udusil bych se a umřel podruhý. Paráda.
Toho panáka fakt potřebuju. Vcházim do baru, cejtim smrad kouře, trávy, chlastu, moc silnejch parfémů a nechutnej smrad discosraček. No tak se ukaž, Woodle´s, pobav mě.

*

"Hele, kdo se uráčil přijít!" řekl Tyson od sklenice piva "Sám velký slušňáček bručounek Matt přestal bručet a přišel poveselit spodinu svou okouzlující věčně dobrou náladou."
"Vždyť on je spíš věčně v depce, ne?" podivila se ta kráva Jess. Proč já kráva se s ní vůbec bavím?
"Kotě, na světě existuje taková věc, které se říká ironie" řekl s úsměvem Steve, s rukou kolem jejích ramen.
"Nedělej ze mě krávu" řekla kráva Jess a šťouchla ho do žeber.
Už mě to tu moc nebaví. Poslední dobou mě obecně už nebaví spousta takovejch věcí… Unavuje mě Cly s těma jeho svalama a namachrovanym úsměvem, unavuje mě bejt mezi těmahle pitomcema, co se zajímaj jenom o další kalbu. Ach jo. Mám pocit, že mě nikdo nemá rád. Směju se nějakýmu sprostýmu vtipu, co právě řek Cly. Asi mu dám košem. Vážně je to takovej buran a neohleduplnej dement, že se divim, proč s nim vlastně jsem.
"Á, sám velký bručounek Matt přichází poveselit spodinu svou okouzlující věčně dobrou náladou." zopakoval Tyson svůj vtip, protože se mu zdálo, že napoprvý neměl dostatečnou odezvu, když se Matt připlahočil k našemu stolu hned vedle parketu přeplněnýho zatím ještě relativně cudnejma holkama a zatím ještě relativně nesmělejma klukama.
"Zklapni" odpovídá Matt se smíchem, ale já poznala, že je jenom předstíranej. Pořád těká očima a každou chvilku jima klesne na mě. On má vlastně docela hezký oči. Jenom kdyby se trošku víc česal a tak… a taky by mohl občas posilovat. Ale není vlastně až tak ošklivej. Prohazuje pár slov se Stevem a mizí někam do hloubi klubu.
Cly mi něco říká. Neslyším co, protože právě pustili na plný pecky poslední z hitů nějaký střapatice. A parta mladších holek na parketu vedle nás to odměňuje vřeštěním. Docela hezká písnička, ale tolik ječet by nemusely. Cly se ke mně naklání a křičí mi do ucha dechem nasáklým vodkou: "Někam se zdejchnem kotě"
Podívám se na něj, v očích mu začínaj svítit ožralý jiskřičky. Chce se mi skoro říct: Jdi do prdele, ale místo toho mu od ucha zařvu: "Dobře, čekej na mě za pět minut před záchodkama." Celej se rozzáří. Nejspíš slyšel, co sem před půl rokem dělala na záchodcích s Melvinem. Ale to sotva, kamaráde. Jen si hezky počkej a vystřízliv s hlavou v mušli. Prase.
Už mě to vážně nebaví. Zase zapínám mozek a slyšim, co Steve říká Jess: " …sranda, co? Ten je z ní vážně celej pryč, jak čuměl a hned se zdejchnul zas." Jess, už trochu připitá mu místo odpovědi vlepila pusu na krk a vzápětí se zapotácela. Kráva.
"Tak co, nejdem si trsnout?" ptám se z čirý a zoufalý nudy.
"Ale, kdopak se nám to probral ze snění?" řehtá se Steve a nevšímá si Jess, která právě elegentně spadla na zem, s nohama široce rozhozenýma a řehtající se na celý kolo. "Nemáš mít rande na záchodcích?" zařehtal se. Už měl taky tu jiskru v očích. "Nebo běž radši za Mattem, Cly už je ohranej, chce to nový maso, kotě. A on je do tebe udělanej." Debil.
"Debile." odvětím a vstávám od stolu. Jdu k baru. Je tam nával, ale hezký holky oni vždycky obsloužej dřív než chlapa, kterej tam už stojí půl hodiny. A je jim úplně jedno, jestli mi je šestnáct nebo jednadvacet. Dávám si vodku a hned ji do sebe kopnu. Už tam ta jiskřička asi taky bude. Támhle je Matt. Stojí u zdi se sklenicí coly s rumem a snaží se nekoukat na mě. Je roztomilej. A milej.
Sakra, proč já sem taková kráva? Vždyť on mě má asi rád, ne jako ten kretén Cly nebo Melvin. Možná bych to s nim mohla zkusit. Jenže s nim to není jako s ostatníma, to chce nějak chytře… No ještě jednu vodku a něco zkusim.
Dávám si ji a prodírám se k němu. Teď tu jiskřičku v oku už určitě mám. Trošku se motám, jak se tak prodírám davem. Nohy to nezvládaj, sakra, padám!
"Ahoj kotě" říká kluk, co mě právě chytil "gravitace je zmetek, co?" říká s okouzlujícím úsměvem. Zahihňám se. Dáváme se spolu do řeči, kupuje mi jablečnou kořalku a povídá si se mnou, je fakt milej, jmenuje se Glenn… Jo, je to tady, bude pusa. Jo. Krása.

*

Sakra Kelly, co mi to děláš? Jdu k baru a kupuju celou lahev vodky. Tohle bude dlouhá noc.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama